Úvod

Většina z nás zná věty typu "Život máme jen jeden, proto je třeba si ho pořádně užít." Ne všichni se ale tímto heslem řídí. Já jsem donedávna patřila k těm, kteří životem jen tak proplouvají.

Už na základní škole jsem se řadila mezi jedince, co se nejradši ztratí v davu a na gymplu to nebylo o nic lepší. Opravdovou kamarádku jsem měla snad jen jednu a ani jsem se moc nesnažila si jich udělat víc (až teď si uvědomuji, že jsem jí vděčná za to, že to se mnou těch osm let vydržela). Mým koníčkem bylo čtení, hraní The Sims a opalování. Po večerech jsem se většinou učila, přesto jsem stále patřila mezi průměrné žáky.. Když si to po sobě čtu, zní to dost tragicky. Musím to uvést na pravou míru. Ne všechno bylo špatně. Mám skvělou rodinu, která vždy drží při sobě (pokud se zrovna nehádáme o to, který ze sourozenců má u našich větší výhody, nebo jakou barvu bude mít naše omítka). Moje sestra je pro mě zároveň nejlepší kamarádkou a sestřenice super parťačky při nakupování. Vždy jsem měla skoro vše, co jsem si přála, a ničeho ve svém dosavadním životě nelituji.

Přesto mě donedávna děsila myšlenka, že po maturitě vystuduju vysokou, nastoupím do zaměstnání, založím si rodinu, zestárnu, umřu.. Nezní to trochu nudně? Nechci umírat s pocitem, že jsem nic nezažila a promeškala tak ten jediný život, který mám. A tak jsem se rozhodla, že udělám pár "drobných" změn a začnu si doopravdy pořádně užívat!